Restaurování stříbrné korunky, svatozáře a žezla Madony ze Štípy
Stručný přehled stavu před restaurováním:
Stav obou korunek je uspokojivý. Zlacený povrch dobře dochovaný, pouze místy je již mírně setřelý (prosvítá stříbro) a v hloubkách reliéfů se objevují tmavší korozní produkty stříbra, prostupující zlaceným povrchem. Na obou korunkách schází cca 7 ks kamenů. Je však pravděpodobné, že kameny do krajních otvorů nebyly nikdy osazeny a prázdné otvory u prstenů jsou po aplikaci, kterou právě nahradily darované prsteny. Pouze na levé straně (z čelního pohledu) velké korunky je vypadlý kámen z osazny. Upevnění korunky Panny Marie bylo provedeno drátkem, což není zrovna citlivé k okraji dřevěné korunky, přes jehož hranu jsou drátky vedeny. Uchycení korunky Ježíška bylo na hřebíčky. Uchycení svatozáří nebylo dochováno, protože svatozáře nebyly na soše aplikovány.
Dle farní kroniky byla socha korunována v roce 1710, tomuto datu odpovídají puncy na obou svatozářích, oba zlatníci – Wolfgang Rossmayer a Jan Kašpar Müller – se stali olomouckými mistry v roce 1708. Svatozáře ale zároveň nemohou být současné s korunkami, které jsou značeny jiným olomouckým zlatníkem – Františkem Josefem Rossmayerem – a datovány do roku 1745. Je velmi pravděpodobné, že s korunování sochy v roce 1710, o kterém se zmiňuje farní kronika, lze s jistotou spojit obě svatozáře a žezlo, původní korunky však byly nahrazeny v roce 1745 novými.
Svatozáře – jsou zlaceny jednostranně a povrch zlata je již částečně setřelý. Z rubové strany jsou tmavé korozní produkty stříbra. Paprsky jsou lehce deformovány a jeden je naprasklý. Nedochovalo se uchycení svatozáří ke korunkám.
Žezlo – je na středové montáži lehce deformováno a chybí na něm čtyři kameny a tři stříbrné osazny kamenů, jedna se dochovala. Tělo žezla je sešroubované ze čtyř dílů. Způsob původní montáže (uchycení) žezla je neprokazatelný. Můžeme pouze dedukovat z prokazatelných faktů. Rukojeť žezla, která je nedělitelná, má na obou koncích rozšíření, které neprojde přes sevřené prsty ruky. Rozdíl průměrů koncového rozšíření je opravdu malý, ale pravděpodobně bylo žezlo pouze volně zasunuto do ruky. Rukojeť v sobě nemá žádný otvor ani náznak po přiletovaném držáku. Do ruky se před restaurováním dalo vložit pouze při demontáži prstů. Některé poškozené prsty pravé ruky však již nebyly původní. S ohledem na váhu žezla a jeho mírný náklon, dochází ke značnému tlaku právě na poškozené prsty. Mohl to být i důvod, proč bylo na sochu později osazeno dřevěné, zlacené žezlo.
Demontáž a zakreslení pozice kamenů. 
Stav v průběhu čištění. 
První fáze výroby nové osazny. 
Druhá fáze, přizpůsobení tvaru. 
Třetí fáze, vyražení puncovní značky. 
Čtvrtá fáze, dopasování kamene. 
Pátá fáze, zapasování kamene. 
Malá korunka, stav před čištěním. 
Malá korunka, stav po čištění. 
Obě svatozáře, stav před restaurováním. 
Velká svatozář, stav po restaurování. 
Rubová, nezlacená strana velké svatozáře po restaurování. 
Žezlo, stav před restaurováním. 
Žezlo, stav po restaurování. 
Celkový pohled stavu před restaurováním. 
Celkový pohled stavu po restaurování. 
Celkový pohled po osazení zpět na sochu.
Mohlo by se vám také líbit
Kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Staré Boleslavi
